Ostrov Man je pro metalové skupiny celkem exotické působiště. AEONS jsou tak asi jedinou známější partou z tohoto malého místa nedaleko Britských ostrovů. A jejich třetí album "The Ghosts Of What We Knew" je usazuje na pomyslný místní metalový trůn. Není to totiž vůbec špatné dílo, naopak, jeho problémem je vlastně paradoxně právě to, že je zde úplně vše přesně tak, jak má být a tam, kde to být má. Tedy pro daný styl, který AEONS prezentují. Tím je progresí načichlý metal s notnou dávkou deathové důraznosti a uvolněné melodičnosti, která v mnoha okamžicích koketuje i s metalcore vlivy. I díky tomu jsou často nálepkou metalcore označováni, přestože jejich nosná stylová vlna se pohybuje v klasických reminiscencích na OPETH téma. Tedy ve střídání hrubých razantních výpadů s melodickou složkou a kontrastní akustikou, kombinacích drsného vokálu s tím zpěvným a k tomu nutno připočítat i dávku progrese, kterou skupina montuje do svých aranží v přesně uměřených dávkách tam, kde je to přirozené. Je zde tedy vše, jak má být a především ladných melodií si posluchač užije dosyta. A možná v tom, že vše je tak, jak se dá očekávat, je onen pověstný kámen úrazu. Spolu s přemrštěnou stopáží to totiž vede k celkem předvídatelným postupům. A přestože jsou AEONS opravdu šikovní skladatelé i instrumentalisté a vše dělají správně, výsledek je hodně konzervativní metal.
Na druhou stranu je nutno skupině přiznat, že se snaží o značnou pestrost. Od hrubých deathmetalových řezničin přes progrockové kudrlinky se dostaneme až k téměř poprockovým baladám. Někdo by tak mohl tvrdit, že zde dostáváme podobný hudební rozsah, jako například v letošní oceňované desce "Absolute Elsewhere" od BLOOD INCANTATION. Ale zatímco BLOOD INCANTATION to dělají nezvykle, okázale a dramaticky, jako by se snažili šokovat, AEONS mají vše uhlazeně konvenční a logicky provázané, takže se schovávají za šedou oponou tradičnosti. A tak bohužel pro ně, o "The Ghosts Of What We Knew" se žádné polemiky nevedou. Protože je to deska, kde je všechno tak jak má být.